Padejte! Hlavně nezůstaňte ležet

fail

Před pár týdny mi přišla pozvánka na akci nazvanou FailPlay, kterou pořádaly holky z Googlu. Popis akce vypadal takto: Naše country directorka Tania le Moigne a globalní Developer Relations Program Manager Dan Franc se s vámi podělí o své profesní a osobní pády, které (také) přispěly k jejich mnoha úspěchům.

Kdo by si je nechtěl poslechnout. Každý padáme, jen si to necháváme pro sebe. O to větší poklona těm, jež o tom hovoří nahlas a před lidmi.

Když Tania le Moigne na začátku svého vyprávění řekla, že: „Největší fail je smrt, nemoc a nemoc duše. Oproti tomu jsou všechny ostatní faily vlastně jen prostředek, který nám pomáhá na nějaké cestě.“ Došlo mi, že tohle nebude jen tak ledajaký večer.

Po Tanie začal mluvit Daniel Franc. Z prvních slov jsem věděla, že tohle bude hodina, kdy se moje koutky úst budou neustále cukat. Vtipné podání jeho vlastních pádů, bylo neuvěřitelně poučné. V průběhu Danova povídání vyskočil na projektoru slide, kde bylo napsáno:

A good shit is:

  • shared one
  • reflected one
  • unrepeated one

Po FailPlay večeru jsem si 100% jistá, že se se své faily nebudu nechávat jen pro sebe. Protože, chybujeme proto, abychom se z těch chyb poučili, no ne? A díky chybám co tropíme, se mohou poučit či inspirovat i ostatní.

Myslím, že bychom ty své zklamání, faily, strasti a pády měli mezi sebou řešit jako něco, co nás posouvá dál. Něco o čem je třeba mluvit, aniž bychom to brali jako osobní selhání. Malým dětem, které zakopnou a začnou natahovat moldánky se řekne: “Nic se nestalo, vstávej prcku!” Když dospějeme, tak bychom si na to měli vzpomenout…

Je to jako když jdete po ulici a z ničeho nic nabouráte do veřejného osvětlení. Všude okolo lidi. Všichni se na vás dívají! Vy se propadáte na místě, cítíte tu trapnost situace a na druhé straně se v hloubi duše smějete sami sobě. Myslím, že většina takových situací nemá jiný smysl, než aby se nám rozsvítilo.

Můj (nedávný) osobní fail

Poměrně čerstvý. Propadla jsem na začátku roku kouzlu acroyogy. Viděla jsem nadšení lidí, které se snadno přeneslo i na mne. Řekla jsem si, že z toho mého velkého nadšení navrhnu a nechám vyrobit trika s motivy acroyogy, které tady na trhu prostě nejsou. Tak budu první!

Nadšení se stupňovalo. Název vymyšlený, grafika hotová, logo hotové, trika natisknuté, ručně přidělané cedulky, založený mini eshop a spoustu času strávených na 50 kusech triček.

Můj malý projekt byl spuštěn 1.5. 2015. Dala jsem echo do komunit acroyogy na Facebooku a přátelům, kteří cvičí acroyogu…

placky-milujeme-jogutrika_milujeme-jogu

Až doteď se to zdá být jako ideální, ALE! Poměrně záhy jsem přišla na to, že moje radost a zábava je uplně někde jinde. Tenhle fakt, jsem přes to počáteční nadšení do projektu neviděla.

Můj mini projekt Milujeme jógu mi připomněl jednu důležitou věc – abych se věnovala a rozvíjela v tom, co mě baví, co umím a co mě každý den těší. Pro mě to je hlavně moje práce, která je zároveň i zábavou. Když už mě baví, je třeba se dál vzdělávat, rozvíjet a hlavně neustrnout na místě.

A jak to s triky dopadlo? Trička jsem darovala dvěma ze tří certifikovaných instruktorů acroyogy v ČR – Daniele a Markovi, kteří je budou distribuovat na jejich workshopech a akcích, které pořádají. Kdo jiný by je měl taky předávat dál, než oni dva. Oni dva jsou tou nejlepší „reklamou“ a já jsem ráda, že můj návrh přijali. Doufám, že jim to pomůže rozšířit povědomí o acroyoze a zvětší se o něco více jejich komunita.

Co mě na tom těší nejvíc?

  • přijala jsem fakt, ze jsou věci do kterých nemám strkat nos, ale byla potřeba si to vyzkoušet
  • teď mě moje práce baví ještě více, než kdy jindy!
  • skvělý pocit, co mě provází každý den!

Takže padejte, zvedejte se, smějte se, sdílejte to a hlavně se z těch pádů poučte! Posune vás to zase o krok dál.

Přidej svůj komentář