Jsem čistokrevný volnonožec. Ale trvalo to!

Je to přesně rok, pět měsíců a pár dní od doby co jsem se rozhodla jít na volnou nohu. Po pár měsících na volné noze jsem napsala v článku Cesta z komfortní zóny tuhle větu:

„Chci si tohle za rok přečíst a říct si, že věci se nezměnily, ale jsou ještě lepší. A pevně věřím tomu, že to tak bude!“

A jak to teda po tom roce je?

životě jsem nezažila asi tak aktivní a na zkušenosti bohatý rok. Hodně jsem se toho naučila, několikrát jsem zakopla, sem tam ještě škobrtnu, sem tam se odřu, ale ono to k tomu patří.
Na začátku mého „podnikání“ jsem si svůj zadek chránila tím, že jsem pracovala pro větší firmy, a chodila jsem k nim do kanceláře. Byla jsem podnikatel s jednou nohou ocelovou a druhou volnou. S odstupem času musím konstatovat, že to byla prostě fáze přechodu obě volné nohy. Uspokojoval mě pocit toho, že mi finance přistanou vždy na účet do 15. tého v měsíci a že mám jakousi jistotu. Jistotu možná, ale svobodu nikoliv! Ostatních pár klientů, o které jsem pečovala mi dělalo radost a dávalo pocit oné svobody.

Pak přišel významný zlom.

Můj osobní život nabral úplně jiný směr. A s ním přišli do mého života nové výzvy a plnění si radostí, o kterých jsem si myslela, že jsou jen pro vyvolené. Ale vyvoleným se stanete ve chvíli, kdy změníte svůj pohled a vnímání sama sebe. Byl to rok plný odhalování jakýchsi bloků, které si sebou táhnu už nějakou dobu (několik pár let, někdy i desítel let). Ta úleva, kterou ucítíte, když najednou přijdete na to, kde je ve vás zakopaný pes, je prostě nepopsatelná.

Mám podporujícího a milujícího muže, s kterým si vzájemně pomáháme posouvat se dál. S jeho laskavou a upřímnou podporou jsem se odvážila udělat velké kroky a teprve teď si mohu říct, že jsem opravdu na volné noze. Třetí měsíc dělám už jen z domova (a nebo z kaváren). První měsíc byl velkým prozřením a také časem kdy jsem se musela naučit přijímat kritiku a podívat se pravdě do očí. Docházení do firem mě drtilo a udělalo ze mě lenocha.
Potřebuju ke svojí práci klid. Jenže když jsem přišla do velké společné kanceláře, lidé si okolo mě povídali, řešili se pracovní i nepracovní věci, ptákoviny, filmy, historky z víkendu a podobně. Nedokázala jsem se dostat do stavu, kdy se plně soustředím na práci. V konečném důsledku jsem pak udělala jen třetinu toho, co jsem chtěla a to bylo silně demotivující.

Chodila jsem domů nepříjemná, nespokojená a vyčerpaná, měla negativní kecy, kterýma jsem jen obtěžovala své nejbližší okolí a lidi, na kterých mi nejvíce záleží.

Po tom roce, kdy byl člověk zvyklý na tohle téměř na denní bázi, byla najednou práce z domova na fulltime totálně jinou dimenzí. Nemakáš? Nic nemáš. Jednoduchá rovnice.

5 věcí, které jsem se naučila

  • Nechávám se vést svojí intuicí. Prostě spolupracuji jen s těmi, s kterými mi je příjemně. Jednoduché jako facka a myslím, že přesně tohle určuje, zda vás práce bude bavit či nikoliv. Baví mě dělat pro zákazníky, kteří žijou a dýchají za svůj byznys!
  • Beru výzvy. Největší pro mě byla tento rok akce ShopCamp, kde bylo 400 lidí a já jim přednášela na téma „Pojďte naprototi výkonu PPC kampaní„. Neuvěřitelně jsem si to v konečném důsledku užívala. Stresy, které mě předtím provázely, zmizely ve chvíli, kdy jsem si stoupla na jeviště.
  • Přicházím na to, že mě to fakt baví. Oslovil mě také kamarád Jirka z MladýPodnikatel.cz, abych natočila video o tom, co dělám a jak pomáhám firmám. Další milá a příjemná zkušenost. Tyhle výzvy mi dodávají sebedůvěru a jsou pro mě novou dimenzí poznání.
  • Uvědomila jsem si, jak důležité je vzdělávat se a vyměňovat si zkušenosti s ostatními lidmi z oboru. Pokud tak člověk neudělá, zacyklí se v postupech, které jsou sice ověřené, ale stárnou souběžně s tím, jak se PPC systémy vyvíjejí. Takže pokud se nevzděláváš a netestuješ, tak vyhoříš a pak tě někdo sfoukne.
  • Našla jsem si systém práce, který ještě pořád piluju. Využívám online nástroje, které mi pomáhají být efektivnější (o tom třeba zase v jiném článku).
  • Naučila jsem se získávat zpětnou vazbu a kritiku. O získání by tedy nouze nebyla, ale to následné zpracování mi dříve činilo trochu problém. Teď se snažím vnímat tyhle informace v můj prospěch.
  • Teprve po roce znám svou opravdovou hodnotu.

Hodně se setkávám s domněnkou, že lidé na volné noze / podnikatelé se mají skvěle, jsou bohatí a já nevím co. A bohatí opravdu jsme!
Ale bohatstvím bych nazvala úplně něco jiného, než finance. Jsme svobodní. A o to více zodpovědní sami za sebe, své konání, své rozhodování. Prostě tu není nikdo jiný, kdo by za vás řešil problémy. Nemáte na koho přehodit úkol, když si s ním nevíte rady. Čelíte tomu všemu sami a zákon padajícího hovna tu fakt nefunguje. Nebo funguje, ale vlastně vždycky stejně přistane na vaší hlavě.

Přidej svůj komentář