Jak jsem poznala svou (ne)přítelkyni

Dala jsem výmluvám shobem!
„Kdo je dobrý ve vytváření výmluv, ten je málokdy dobrý na cokoli jiného.“
 
řekl Banjamin Franklin. A mou nejlepší přítelkyní byla právě ona Výmluva. Ač byla tak krásná a jednoduchá, tak mě dost zásadním způsobem brzdila.

Střílela jsem jednu výmluvu za druhou, hledala důvody proč moje sny či tajná přání nejsou splnitelné. Raději jsem na sny zapomněla, smířila se s tím jak to je.

Asi pře rokem jsem si přečetla článek Dá se žít bez cílů?  To se mi v té době vlastně náramně hodilo. To byla přesně ta chvíle, kdy si přečtete jeden článek, řeknete si: „Jo tak to přesně je.“ aniž byste chtěli obsah v článku vyvrátit nebo se nad ním trochu skepticky zamysleli.

Je to zajímavý článek, kde se mimo jiných informací píše:

„Hlavní potíž s cíli je ale v tom, že nikdy nejsme dost spokojení. I když spousta lidí řekne, že usilovat o něco nového je dobrá věc, bohužel to ve skutečnosti často znamená, že nikdy nejsme spokojení. Není totiž vůbec snadné být spokojení teď, s tím, co máme.“

Můj život se začal točit v jednom kolečku – práce, procházka se psíky, káva v kavárně, zpět domů, večer na Facebooku – práce, procházka se psíky, káva v kavárně, zpět domů, hodiny večer na Facebooku. Sem tam nějaká ta akce s přáteli, návštěva kamarádky…

A řekla jsem dost! Vždyť to nejde abych se ve svých téměř 30 letech smířila s tím jak to je a že to jiné nebude. To je blbost! Nemusíme mít přece velké cíle, ze kterých se vám orosí čelo starostmi, když si je přečtete nahlas.

Spojení výmluv a stereotypu je totálně ujetý kombo, který vás buď sežere a budete jeden z těch, kteří si pořád na něco stěžují nebo vám to dojde a hnete zadkem.

Tak jsem zkusila hnout zadkem, udělala ve svém životě zásadní rozhodnutí a zkusila začít dělat věci tak, jak chci. Bez výmluv. Snažím se jen poslouchat svou intuici.

Bránila jsem se tomu, ale napsala jsem si dokonce své malé cíle, které si do konce roku odškrtnu. Světe div se, už si je pomalu odškrtávám a jde to!

Teď zpětně vím, že jsem se jen vymlouvala, a spíše než vymlouvala tak lhala sama sobě. Výmluva je forma lži, aneb jak se praví v knize Bez výmluv!

„Výmluva je smyšleným důvodem, kterým vysvětlujeme a skrýváme pravý důvod toho, proč jsme něco udělali či neudělali, nebo proč něco udělat nechceme.“

AŽ, ALE a KDYBY aneb tři slova, díky kterým jsem ze sebe dělala pohodlného lenocha.

  • bude hezky, začnu jezdit každý víkend na výlety. 
  • Chtěla bych se více vzdělávat, ALE nedokážu se na to soustředit.
  • KDYBY jsem mohla, tak tam pojedu.

MOŽNÁ, TŘEBA a ASI aneb tři slova, která mi pomohla říkat milosrdné NE.

  • MOŽNÁ bych se mohla dneska za tebou zastavit.
  • Tak TŘEBA až bude více času, tak se na to podívám.
  • Přijdeš na tu oslavu? „Ráda bych, ALE ASI tam něco mám.

A takhle už to nechci! Jsem tu, abych žila! Mám energie na rozdávání, práce mě začala bavit jako nikdy před tím. Daří se mi vše, tak nějak samo.  Fakt, že jsem si tohle vše přiznala, mě posunulo zase o krůček dál a osvobodilo!

Jak pan Dušek ve čtvrté dohodě říká: „Vždy delějme vše, jak nejlépe dovedeme“ a jen my sami moc dobře víme, že to tak děláme (a nebo právě neděláme).

Přidej svůj komentář