40 poprvé, které jsem zažila na cestách po Asii

21Zvládli jsme 14 přeletů za 113 dní. Během těhle stovek dní jsem zažila nespočet výstupů z komfortní zóny, poznala nové lidi, kulturu a tak trochu i sama sebe. Cestování je bezpochyby naprosto úžasné pro pochopení ostatních národností, jejich kultury a tradic. Každé místo si neslo svou osobitost, kouzlo a bylo něčím zvláštní. Naše cesta začala na Bali, pokračovala přes Lebuan Bajo, Komodské ostrovy, Thajsko a ostrov Koh Lanta, přes Kuala Lumpur, Filipíny a ostrov Bohol, město Cebu až do Singapuru a zpět do Prahy. A to jsou jen hlavní části naší cesty, mezitím bylo spoustu výletů a zážitků, které by vydali na samostatnou knihu!

 

Jedna z těch cvílí, co vám berou dech. Ráno v hotelu Sunset Hill v Lebuan Bajo na ostrovech Nusa Tengara
Jedna z těch cvílí, co vám berou dech. Ráno v hotelu Sunset Hill v Lebuan Bajo na ostrovech Nusa Tengara
V Praze si žiju svůj poměrně stereotypní život, který má opakující se tendence a sem tam se stane něco mimo můj stereotyp. Není to špatně, ale o to více je překvapující, jak se na cestvách člověku otevírají nové zkušenosti, zážitky, situace a možnosti. S tím souvisí právě to, že jsem za těch 113 dní měla nespočet svých poprvé:

 

  • zkusila indonéská, malajskou, filipínská a thajská jídla
  • jela na 500 metrové ZipLině 120 metrů vysoko
  • skočila do vody ze 7mi metrové výšky
  • oblékla si poprvé neopren
  • byla na opravdu bílé pláži uprostřed moře
  • viděla ryžová pole (naprosto unikátní a nádherný pohled!)
  • zkusila si canyoneering (taková šílená 4 hodinová tůra vodními kaňony s noha seskoky)
  • sprchovala jsem se se štírem
  • málem se poblila na lodi
  • ochutnala sticky rice
  • často nevěděla, co je za den (měla jsem tak trochu jiné pojetí času)
  • zkusila jsem Airbnb a našla nové přátele
  • pracovala  v coworkingu (prostory, kde je super rychlý internet a jsou ideální pro práci. Velmi inspirativní místa, kde lze potkat zajímavé lidi)
  • potápěla se želvami
  • viděla komodské draky v přirozeném prostředí
  • zažila ten pocit, kdy se z píchnutého prstu na mapě “To bych ráda viděla“ stala skutečnost
  • jezdila 2 měsíce na skútru bez řidičáku
  • vyzkoušela cibetkovou kávu
  • se jsem se přestala bát mluvit anglicky
  • byla 3 a půl měsíce bez rodiny a kamarádů
  • zažila jsem, co znamená pojem doprava bez pravidel
  • byla na nejvyšších budovách ve svém životě – Kuala Lumpur (Twin Towers a KL Tower)
  • jsem měla tropickou nemoc
  • Jsem spala na letišti
  • houpala se na liáně
  • jedla nejostřejší jídlo v mém životě (doteď nevím, co to bylo za nudle)
  • měla kokosový ořech (a ne jeden, destíky kokosových ořechů. Taková má malá asijská závislost)
  • jedla nejlepší mango a papaju v životě
  • zažila jsem nejodpornější turbolence (z Kuala Lumpur na Krabi a zpět)
  • jsem se potápěla s mantami (taková velká vodní letadla)
  • viděla stovky kaloňů, kteří odlétali za soumraku za potravou (takový obrovský netopýři)
  • jedla v restauracích, které na první, druhý i desátý pohled vypadali dle množství much, že mají nemyté nádobí několik týdnů a vzadu mají několik dní chcíplý zvíře
  • jedla originální domácí anglický puding na Filipínách :D
  • přišla na to, že muslimové jsou prostě normální lidé
  • viděla, co znamená chudoba a byla (a stále jsem) vděčná za všechno, co mám
  • viděla obrovské a krásné mangrovy podél moře
  • viděla kohoutí zápasy
  • plavala ve 150 metrů dlouhém bazénu na střeše hotelu
  • přišla na to, že muslimové jsou milí a normální lidé (a že jsme jich hodně potkali!)
  • vidím svět tak trochu jinýma očima
…a myslím, že to není zdaleka všechno. Ale jsou to ty hlavní věci, na které jsem si vzpomněla, když jsem se vracela na Singapurském letišti zpět ve vzpomínkách. Musím však přiznat, že se těším domů na svou rodinu, pejsky a kamarády a na ten svůj stereotyp, který mi taky už trochu chyběl.

 

Poprvé jsem zažila ten pocit, kdy se z píchnutého prstu na mapě “To bych ráda viděla“ stala skutečnost. Komodské ostrovy a národní park s komodskými draky!
Poprvé jsem zažila ten pocit, kdy se z píchnutého prstu na mapě “To bych ráda viděla“ stala skutečnost. Komodské ostrovy a národní park s komodskými draky!
Bílá pláž uprostřed moře. Virgin Island na Filipínách.
Bílá pláž uprostřed moře. Virgin Island na Filipínách.
Ale myslím, že teď budu dělat věci asi tak trochu jinak. Naučila jsem se na cestách dobře si organizovat čas. Naučila jsem se pracovat nezávisle na místě a využívat na maximum omezený čas na internetu (ne všude se dá připojit a být flexibilní). A až na cestách mi došlo, kdo jsou opravdoví kamarádi a že na svou rodinu nedám nikdy dopustit!
Je to jiné a těžké, když víte, že jste na druhé straně zeměkoule. Jasně můžeme si Skypovat a povídat si – ale není to stejné jako, když můžete ty svoje nebližší obejmout kdykoliv chcete, a hlavně když víte, že prožívají složité chvíle a situace. Prostě to nejde i když sebevíc chcete. To jsou ty chvíle, které dělají tu cestovatelskou zkušenost ještě silnější a ještě intenzivnější.

 

Poprvé jsem viděla, že za ten luxus, co máme doma v Evropě můžeme být vděční a děkovat za něj každý den. Ostrov Gili Trawangan
Poprvé jsem viděla, že za ten luxus, co máme doma v Evropě můžeme být vděční a děkovat za něj každý den. Ostrov Gili Trawangan
Tradice a kultura, která na vás dýchá na Bali úplně všude!
Tradice a kultura, která na vás dýchá na Bali úplně všude!

Sedím teď v Singapuru na letišti, za dvě hodiny se vydáváme na cestu zpět do ČR. Děti tu okolo mě vískají, do nosu mi létá nepřeberné množství vůní z okolních fast foodů, vedle mě slyším jak ťuká Honza do klávesnice svýho notebooku a řeší poslední emaily před cestou. Jsem strašně šťastná, že těch 113 dní bylo těch nejintenzivnějších v mém životě, a zvládla jsem je za podpory toho nejlepšího z nejlepších, kterému patří velké díky. A on to ví! 

Přidej svůj komentář